O středověkých mravech a stolování

V 11. století přijela do Benátek jistá byzantská princezna, aby uzavřela sňatek s místním dóžetem. Při jídle používala zlatou vidličku a zdejší biskup ji napomenul za nespolečenské chování. V západní Evropě si ve středověku totiž lidé brali maso přímo rukama ze společné mísy. Vidliček se začalo v hojnější míře používat až v době renesance, a to jen pro nakládání jídla na talíř. Sada příborů, sestávající z nože, vidličky a lžíce, tak jak ji známe dnes, se začala používat až v 18. století.

Středověcí lidé, včetně šlechticů neznali základy hygieny, ani úctu k jedinci. Následující text není drsným, černým humorem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to ukázka ze středověkých evropských pravidel pro stolování a společenských mravů. Kdo je útlocitné povahy, nechť následující řádky raději nečte.

Mít na hlavě přilbu a přitom obsluhovat dámu, je známkou špatných mravů.
Je-li to možné, zdrž se plivání na stůl.
Bzdění lze zakrýt kašláním.
Před usednutím se podívej, zda sedadlo není pokálené.
Je nezdvořilé zdravit člověka, který právě močí nebo vyprazdňuje střeva.

Myslím si, že na středověké hostině, se spolustolovníky těchto mravů, bychom nepozřeli ani sousto, byť by se stůl prohýbal pod vybranými lahůdkami. Ještě, že už je ten středověk dávno pryč, ale na druhé straně, to by se nám to v tom středověku báječně hubnulo.


Použitá fotografia: meat-fork-food-eat-restaurant / Autor: JESHOOTS / Licencia: CC0

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.